Jarné Vyšehradské literárne štipendium je v plnom prúde a my sme sa rozhodli, že vám budeme takýmto spôsobom prinášať texty autoriek a autorov, ktorí na ňom participujú tu u nás v Bratislave.

Začítajte sa dnes s nami do tvorby českej poetky Ireny Šťastnej.

 

Srny

Dva bílé zadky v oranici

ani se nehnou

uvyklé hluku.

Únor

s mozaikou

posledních zbytků sněhu

Nic se nehne.

Jen čelisti.

Žvýkají.

 

 

Pondělní ráno

a kočka

přejeta ještě za tmy

vypouklá uprostřed.

Až těsná blízkost každého auta

odhání od břicha

dvě kavky.

Berou si

pořád se stejnou

neodkladnou chutí

každý červený kousek.



 


z chystané sbírky sen o třetí plíci

 

Copenhagen

Těžké závěsy sestříhaly den

pokud se s nimi vůbec dalo hnout

a nezamazat nejlepší hotelový pokoj.

Černoch se neohlédl. Nikdy nesmí.

Při průzračné chůzi dlouhými chodbami

spolu s prudce rudými koberci.

Odhlučněno. Monitorováno.

Ničí a všech že málem nejsme ani.

***



Převozy se dějí za nocí - aby to neděsilo děti z dvorků - do masokombinátu - křídla venku - rypáky - dusot - v zatáčce to všemi smýká - bučení - kejhání - obzor je v ten moment - bezbřichý a rozpáraný - když se za takové noci - potkáme mezi dveřmi - je lépe nerozsvěcovat - stíny nekladou tolik odporu.