Jarné Vyšehradské literárne štipendium je v plnom prúde a my sme sa rozhodli, že vám budeme takýmto spôsobom prinášať texty autoriek a autorov, ktorí na ňom participujú tu u nás v Bratislave.
Začítajte sa dnes s nami do tvorby českej poetky Ireny Šťastnej.
Srny
Dva bílé zadky v oranici
ani se nehnou
uvyklé hluku.
Únor
s mozaikou
posledních zbytků sněhu
Nic se nehne.
Jen čelisti.
Žvýkají.
Pondělní ráno
a kočka
přejeta ještě za tmy
vypouklá uprostřed.
Až těsná blízkost každého auta
odhání od břicha
dvě kavky.
Berou si
pořád se stejnou
neodkladnou chutí
každý červený kousek.
z chystané sbírky sen o třetí plíci
Copenhagen
Těžké závěsy sestříhaly den
pokud se s nimi vůbec dalo hnout
a nezamazat nejlepší hotelový pokoj.
Černoch se neohlédl. Nikdy nesmí.
Při průzračné chůzi dlouhými chodbami
spolu s prudce rudými koberci.
Odhlučněno. Monitorováno.
Ničí a všech že málem nejsme ani.
***
Převozy se dějí za nocí - aby to neděsilo děti z dvorků - do masokombinátu - křídla venku - rypáky - dusot - v zatáčce to všemi smýká - bučení - kejhání - obzor je v ten moment - bezbřichý a rozpáraný - když se za takové noci - potkáme mezi dveřmi - je lépe nerozsvěcovat - stíny nekladou tolik odporu.