Zbierka noviel slovenských autorov z roku 1965. Preklad do češtiny: Zdeněk Eis, Gustav Hajčík, Vladimír Reis, Jiřina Kintnerová. Doslov: Alexander Matuška.
Podle slov básníka objevuje současná slovenská literatura především „nové rozměry" člověka. Stává se tak v dobrém smyslu polemikou s některými snahami dřívějších let, které chtěly potlačit šmahem všechno, co vybočovalo z velebícího a nekritického tónu. „Nová vlna" slovenské prózy však s sebou nese novou odpovědnost spisovatele, který chce nejprve zkoumat a poznávat reálné vztahy a procesy, probíhající mezi jedincem a současnou společností, a teprve pak, z nich a na nich, chce své dílo stavět.
Jako už před dvěma lety v českých Pěti novelách, i v tomto svazku zařazujeme před každou prózu krátký vzkaz autora čtenářům Klubu. Alfonz Bednár varuje před tím, „nepřispívat k tomu, aby zdánlivě ztracené hodnoty byly hodnotami usilovně znevažovanými a zatracovanými" a Vladimír Mináč před tím, „aby se z lidí nestávaly šroubky v mechanismu, aby se z lidí nevyráběly případy", Jaroslava Blažková se vyznává ze své víry v lidi, kteří „zpívajíce skáčou přes hory a nuda a bronchitida se jich nechytá“, Dominik Tatarka ze své víry v „mlčenlivé sympatie a lásku" a Ján Johanides varuje: „Chceme dokázat svou pravdu a dokazujeme, že dovedeme urážet." Novely, které v pětici uvádí tento svazek, jsou umělecky nejlepší a myšlenkově nejpříznačnější z toho, co hýbe slovenskou literaturou posledních let. (text na záložke)
Náklad: 41 000 výtlačkov.